Majitel slavného pivovaru a zakladatel lázní ve Lvově

Karel Kiselka (Karol, Karl Kiselka-Kisełka) – 1830 ?– 16.9. 1893 Lvov, nositel Řádu Františka Josefa a Řádu sv. Řehoře byl patrně nejvýznamnějším lvovským podnikatelem a filantropem českého původu 2. pol. 19. stol. Ačkoliv neznáme místo jeho narození, ani přesnou dobu, kdy se objevil ve Lvově, v dostupných zdrojích jsou jeho kořeny potvrzeny. Kiselka patřil pravděpodobně, stejně jako Jan Dašek, do skupiny krajanů, kteří pocházeli z území, tehdy osídleného převážně německou populací. Po vyučení, obvykle ve Vídni a následné tovaryšské cestě do Haliče, řada z nich již češtinu nepoužívala.

Na rozdíl od Daška se Kiselka pravidelných setkání krajanů ve Lvově neúčastnil a nefiguruje ani v seznamech platících členů místní České besedy. Zastoupení svého podniku v řadách lvovských Čechů měl v osobě ředitele Jirsíka, jehož prostřednictvím občas krajanům věnoval něco na přilepšenou. Dobové prameny uvádějí, že se Kiselka, od nádenické práce v jednom z místních pivovarů (mytí sudů), propracoval až k založení vlastního podniku (Browar Parowy Karl Kiselka, zal. 1862) ve čtvrti Podzámčí. V té době patřil Lvov k místům s nejvyšší koncentrací producentů piva v celé Haliči (bylo jich zde až 12). Vlastníky byli zejména Němci a Židé (např. Jan Klein, Robert Doms, Iro Lilienfeld a spol.), kteří si zvali sládky a chasu z Čech. Říká se, že až 90% zaměstnanců ve zdejších pivovarech byli Češi. Naši krajané, kteří se v minulosti usadili v Haliči a na Volyni byli též pěstiteli kvalitního chmele.

V Kiselkových lázních, které se nacházely nedaleko od jeho pivovaru, se během léčby pilo pivo za doprovodu orchestru

Prosperitu jednoho z nejvýznamnějšího pivovaru ve Lvově, využil podnikavý Kiselka k výstavbě moderních vodoléčebných lázní (zal. 1884), v jeho blízkosti. K procedurám používal studenou i teplou vodu, která byla vedlejším produktem při vaření piva. Pro potřeby sanatoria v areálu parku na úpatí Vysokeho zamku byly postaveny dvě dvoupodlažní budovy, které měly dohromady 36 pokojů. Každý rok ústav poskytoval služby 120–150 pacientům. Mezi významné klienty tohoto kurortu, zaměřeného na léčbu zažívacích a nervových obtíží, patřila např. Maria Konopnicka, slavná polská pozitivistická spisovatelka a básnířka.

Po smrti majitele se spoluvlastníkem a ředitelem lázní stal manžel jedné z jeho tří dcer, gynekolog a zakladatel lvovské Záchranné služby (Towarzystwa Ratunkowego) Dr. Edward Strojnowski. Z manželství Kiselky s Emilií Höfflich (stará lvovská rodina) narozená další dcera Karolina se v květnu 1889 provdala za advokáta a haličského politika – Władysława Dulębu. Ten se stal po smrti svého tchána druhým spoluvlastníkem lázní. Poslední z dcer manželů Kiselkových byla manželkou rakouského vojenského důstojníka.

Svůj vliv posiloval Kiselka i veřejnými funkcemi. Byl viceprezidentem, později prezidentem místní Obchodní a průmyslové komory, členem přípravného výboru krakovské i lvovské všeobecné výstavy, nebo předsedou výboru pro bezpečnost, zdraví, policii a armádu městské rady (1889). Neméně důležité bylo jeho členství ve správní radě Haličské zemské banky a Haličské spořitelny.

Кароль Кіселька — Вікіпедія
Rodinná kaple Kiselky na Lyčakivském hřbitově

O jeho úspěchu na poli podnikatelském svědčí obsah novinové zprávy k jeho pozůstalosti. Kromě pivovaru, lázní, dvou osad mezi Lvovem a Žovkvou (Mierzwica + Polany), odkázal potomkům svých dcer i čtyři činžovní domy a bankovní účty s 500 000 zl. Dobový tisk rovněž zmiňuje jeho velkorysou podporu vzdělávání a kultury, kterou sponzoroval nejen jako významný člen hudebního spolku Harmonia (Towarzystwo dla Muzyki Instrumentalnej). Neověřený zdroj zmiňuje i Stipendijní fond Karola Kiselky, určený žákům městské lidové školy sv. Martina (Szkoła ludowa miejska imienia Św. Marcina) na ulici Sv. Kingy. V roce 1876 daroval 2 000 zlatých, které tvořily základ k výstavbě nové školní budovy na pozemku farnosti na předměstí Zhovkva pro děti jeho chudých obyvatel. Po jeho smrti převzala tuto odpovědnost městská rada. Kiselka nezapomínal ani na nejchudší skupiny obyvatel města, když věnoval 5 000 zlatých útulku pro invalidy sv. Lazara. Nelze opomenout ani jeho vstřícnost, když své pozemky na úpatí Vysokeho zamku pravidelně a bezplatně poskytoval vedení města, které zde koncem 90. let pořádalo městský jarmark.

Není tedy velkým překvapením, že dnešní ul. Opryszkowska, vedoucí z centra města okolo Vysokeho zamku k jeho úpatí do čtvrti Podzámčí se od r. 1900 do 1940 jmenovala Droga Kiselky. Ostatky podnikatele Karla Kiselky jsou uloženy v rodinné kapli, přímo naproti hlavnímu vchodu na Lyčakivský hřbitov.

Gazeta Narodowa. 1893, 19.9. úterý (zemř. 16.9.), Kurjer Warszawski. R.73, nr 263 (23.9. 1893), Kurjer Warszawski. R.73, nr 258 (18.9. 1893)
Курорт «Киселька», або елітарний водооздоровчий заклад Львова – Фотографії  старого Львова
Reklama v novinách „Słowo Polskie“, 1899
Вид на бровар Кисельки. Фото Ю. Едера1860-1870-х рр.
Pohled na pivovar K. Kiselky. Foto J. Edera cca. 1860-1870

© 2021 Petr Zenker

Zdroje: https://jbc.bj.uj.edu.pl/dlibra , https://www.szukajwarchiwach.gov.pl, Evžen Topinka – Archiv spolku Česká beseda ve Lvově (1867-1936) – ISBN 978-966-7022-65-5 – vydalo Centrum Evropy 2007, https://www.lvivcenter.org/uk/, Sto let českého života ve Lvově, II. díl, autor Ludvík Feigl, vyd. r. 1925 nákladem České besedy v Lvově, https://uk.wikipedia.org/wiki/Кароль_Кіселька, https://anno.onb.ac.at/