Krátký příběh majitelů slavné stolařské fabriky

František VČELÁK (Franciszek Wczelak) 31.12.1840 ?– 11.01. 1899 Lvov, člen Městského střeleckého spolku a významný člen České besedy (od r. 1869), držitel Řádu Franze Josefa, kterým byl dekorován za řemeslnou práci na objektech instalovaných na Všeobecné zemské výstavě v r. 1894. Příčinou jeho náhlé smrti byl pravděpodobně prasklý žaludeční vřed. Jeho ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce na místním, Lyčakivském hřbitově.

Josef VČELÁK (Józef Wczelak) 1848 ?– 13.10. 1925 Lvov, člen Městského střeleckého spolku a významný člen České besedy (od 1869 – po r. 1908 se však již na seznamu platících členů neobjevuje). Od r. 1902 byl opakovaně zvolen městským radním a ještě v září 1914 patřil do skupiny zástupců města, kteří vyjednávali s velením carských vojsk podmínky okupace města. Od dubna 1920 až do své smrti byl členem výkonného výboru akcionářů a ředitelem stolařské továrny v rámci výrobní a obchodní společnosti OIKOS a.s., do které vložil rodinný podnik. Pochován je v samostatné hrobce na Lyčakovském hřbitově.

Sídlo firmy bratří Včeláků na ul. Lyčakivská č. 27-29

Ačkoliv se dosud nepodařilo určit místo narození obou bratrů, jejich český původ je potvrzen i polskými prameny. Po svém příchodu do haličského Lvova v 60. letech 19. století založili stolařskou dílnu, od roku 1873 již známou firmu pod názvem Bracia Wczelak – Parní továrna stolařských výrobků a parket. Jejich řemeslná práce je dodnes obdivována nejen na fasádách řady budov, ale zejména v jejich interiérech.

Svou dekorativností zaujme návštěvníky např. dřevěné vybavení sálu Lvovské opery (1900), knihovny v nové budově Lvovské polytechniky (1877), nebo auly neorenesanční Lvovské univerzity I. Franka (dříve Zemský sněm, dokonč. 1881). Firma bratrů Včeláků se podílela i na stavbě budovy bývalého Ředitelství pošt a telegrafu v ul. Slowackiego, objektu hlavního nádraží (1904), nebo učeben Školy kadetů pěchoty na ul. Heroiv Maidanu. Zcela unikátní představení jejich řemeslného fortelu lze i nyní zhlédnout v prostorách luxusního neobarokního Noble Casina (dnes Dům vědců) na ul. Lystopadovoho Chynu 6.

Słowo Polskie ze dne 26.9.1914

Díky svému věhlasu se firma v roce 1912 podílela i na realizaci rekonstrukčních prací v jedné z nejstarších lvovských památek – Arménské katedrály (ze 2. pol. 14. stol.). Podle projektu krakovského architekta, prof. Franciszka Mączyńskiego, vytvořili nový kazetový strop v hlavní lodi. Ač byli oba českého původu, zvláště mladší bratr se později zcela odklonil od svých krajanů. Jako v případě řady dalších lvovských Čechů se sňatkem s místním děvčetem, jeho rodina zcela polonizovala. Nutno podotknout, že i díky tomuto splynutí s většinovou populací se jejich památka, včetně udržovaných hrobů, zachovala až do dnešních dnů.

  • Dubová knihovna studovny v budově Lvovské polytechniky
  • Kazetový strop v hlavní lodi Arménské katedrály
Aula Zemského sněmu (dnes Univerzita I. Franka)
  • Mistrovská práce v Noble Casino (Dům vědců)
  • Vila na ul. Romanyuka 15
  • Gazeta Lwowska ze dne 20.3.1878
  • Gazeta Lwowska ze dne 13.1.1899 – nekrolog F.V.
  • Kurjer Lwowski ze dne 18.10.1925 – zpráva o pohřbu J.V.

Zdroje: https://jbc.bj.uj.edu.pl/dlibra , https://www.szukajwarchiwach.gov.pl, Evžen Topinka – Archiv spolku Česká beseda ve Lvově (1867-1936) – ISBN 978-966-7022-65-5 – vydalo Centrum Evropy 2007, https://www.lvivcenter.org/uk/, Sto let českého života ve Lvově, II. díl, autor Ludvík Feigl, vyd. r. 1925 nákladem České besedy v Lvově

© 2021 Petr Zenker