Dějiny České besedy ve Lvově
V polovině února 1867 byl místním úřadům ve Lvově doručen list s datem 10.2. téhož roku, podepsaný šesti jmény jeho obyvatel (Tomáš Chocholoušek, F. Fiala, K. Fiala, Antonín Ponec, Jedlička, Al. Janda), ve kterém byl vyjádřen požadavek na vydání povolení k založení spolku Česká beseda. Spolek má sloužit ke vzdělávání a zábavě Čechů (i Moravanů, Slezanů a Slováků), kteří žijí ve Lvově. Z přiloženého návrhu stanov přesněji vyplývá, že účelem tohoto spolku je vzdělávací činnost a zábava pro jeho členy, a to formou čtení povolených knih, pěstováním hudby, zpěvu a tance slovanského, hlavně českého a pořádáním zábav vážných, humoristických, tanečních a pořádáním výletů. Dále byly předloženy podmínky členství, hospodaření a řízení spolku, které byly během následujících měsíců úřady schváleny. Členský poplatek při vstupu do spolku činil 1 zlatý a měsíčně bylo do společné kasy vybíráno 50 krejcarů za osobu. Tento vlastenecký podnik nijak nesnižuje pravděpodobný fakt, že se dle národního naturelu mohlo jednat o ukotvení pravidelných posezení pánů, besedujících česky u piva a karet, ba právě naopak.
Česká beseda.
Dziennik Lwowski, 29.9. 1867
Včera se v souvislosti s oslavou dne sv. Václava, českého patrona, sešla v sále městské střelnice velká skupina Čechů žijících zde, zejména státních úředníků, podnikatelů, obchodníků a také vojáků různých hodností a zbraní. Do desáté hodiny se bavili zpěvem, hrou na citeru a housle a recitací. V deset hodin započaté tance a volná zábava trvaly až do pozdní noci. Desítky mladých a hezkých českých děvčat a jejich tanečníků se ve víru zábavy i ve své mysli přenesli na břeh rodné Vltavy, kde se v té samé chvíli veselili i jejich rodáci oslavou národního svátku. S potěšením konstatujeme, že jsme zde našli i Poláky, ke kterým byli Češi nadmíru vstřícní a bylo těžké je od sebe rozeznat, neboť místní Češi velmi dobře hovoří polsky a mnoho Poláků též slušně mluví česky. Mezi mnoha národními písněmi jsme rádi vyslechli i ty husitské. Obecnou pochvalu sklidil p. Halíř za hru na citeru, který ji ovládal svým talentem a vynikající technikou.
Jedním z prvních úkolů spolku bylo najít místnost, ve které by se jeho výbor mohl pravidelně scházet a přestal býti kočujícím spolkem (3.4. 1870). Toto první místo bylo nalezeno ve skromných prostorách lokálu U zeleného stromu v tehdejší Široké ulici č. 18 (dnes M. Kopernika) a od 15.2. 1871 pronajato za 50 krejcarů měsíčně. Jak se však ukázalo, jednalo se jen o jedno z mnoha, často restauračních zařízení, kde se výbor po celou dobu existence spolku, scházel. Již od dubna 1872 byla nakrátko pronajata místnost v areálu Střelnice. Jak je patrné ze zápisů jeho výboru, toto téma se pravidelně objevovalo v diskuzích, avšak téměř desítka různých míst schůzek a náklady na jejich pronájem, představovaly trvalý a až v novodobé historii, vyřešený problém. Mezi stálé aktivity spolku lze zařadit půjčování českých knih a časopisů z vlastní knihovny, která byla doplňována nákupem a dary členů nebo jejich přátel z domoviny. Nedílnou součástí společného tématu bylo dárcovství, kdy peníze, vybírané mezi členy spolku při různých společenských akcích, byly odesílány Matici školské, nejprve do Českých Budějovic či Opavy a později Ústřední Matici školské v Praze a na další vlastenecké projekty.
V sobotu 2. října tohoto měsíce se na Střelnici sejde Česko-slovanská beseda. Bližší informace získáte v obchodě s klobouky p. Fialy, naproti Jezuitskému kostelu.
1.10. 1869 Dziennik Lwowski
Svou podporu slovanské vzájemnosti prokázali lvovští Češi například usnesením z ledna 1875, kdy se zavázali zasílat šest zlatých ročně na chod slovenského gymnázia v Turčianském sv. Martině. Tyto prostředky v létě přesměrovali do nadace, zřízené v Praze na podporu zde studujících slovenských studentů. Spolek udržoval těsné kontakty s rodnou zemí a s obdobnými spolky Čechů i dalších Slovanů v jiných částech mocnářství, kterým často opětoval pomoc, např. zasláním duplicitní české publikace. Úzce spolupracovali s Českou besedou v Krakově a opakovaně zvali její členy k návštěvě Lvova a výměně zkušeností. Počátkem 20. stol. navázali spolupráci i s nejvýznamnější ukrajinskou osvětovou organizací Prosvita a jejími představiteli. Díky Františku Řehořovi byli ve spojení i s Volodymyrem Šuchevyčem, významným znalcem huculské kultury a národním buditelem. Po celou dobu byli členové spolku součástí většinové polské společnosti a aktivně a úspěšně pracovali na posilování vzájemných vztahů s místní společenskou a intelektuální elitou. Pravidelně se zúčastňovali významných polských oslav a na oplátku polsky psaná média vysoce hodnotila českou menšinu a její kulturní aktivity.
Pořádané akce byly odvislé od počtu členů a stavu spolkové pokladny, které se přirozeně měnily po celou dobu existence České besedy, nejčastěji v závislosti na příjezdech a odjezdech dočasně přidělených vojáků, zaměstnanců různých firem a úřadů nebo studentů, zejména veterinární akademie. Počty členů se v průběhu dekád pohybovaly od necelých 20 až po více než 100 osob a dalších krajanů a jejich partnerů jiné národnosti, kteří však nemuseli být nutně platícími členy spolku.
Přes trvalé potíže s financováním a zázemím, vykonal spolek množství akcí, které velmi často oslovovaly i širší okruh lvovských obyvatel. Pro své členy a jejich rodiny pořádali pravidelná vlastenecká setkání ve spojení s oslavou dne sv. Václava, Mistra J. Husa, sv. Mikuláše nebo připomínkou jubileí významných obrozeneckých umělců či dalších národních tradic. V letních měsících pořádali společné výlety do blízkého okolí města, např. do Bryuchovic (Брюховичі), křivčického lesa či městského parku Pohulyanka. S oblibou a pravidelně již od vzniku spolku hrávali kuželky v areálu místního Střeleckého spolku. Velmi častou a veřejností oblíbenou součástí jejich akcí byly koncerty živé hudby, které zajišťovali nadaní krajané z řad městského divadelního orchestru nebo vojenských kapel místní c. k. posádky.
Členové ČB po celou dobu své existence vytvářeli potřebné zázemí pro oficiální delegace i dalším krajanům, kteří se při svých cestách na východ mocnářství či do Rusi dostali do nesnází. Byli též klíčovými partnery pro nově vzniklý konzulát ČSR ve Lvově (oficiálně otevřen dne 01.01. 1922 v budově na dnešní ul. Sichovykh Striltsiv č. 2) a podíleli se na shromažďování údajů o krajanech a jejich organizaci v dalších oblastech země. Vinou nepřízně doby se jim však nikdy nepodařilo realizovat vznik školy s českým vyučovacím jazykem přesto, že již před I. sv. válkou získali dostatek prostředků pro její zřízení, a to včetně vlastní budovy.
Kromě mnoha jmen, která se objevila v bohaté historii spolku je nutné zmínit zvláště osobnost táborského rodáka a lvovského obchodníka, pana Ludvíka Feigla, který byl mnoho let knihovníkem ČB. Jeho pečlivé zápisky, vydané publikace a zpracovaný archiv spolku se podařilo ve druhé polovině 30. let 20. stol. předat českým úřadům. Díky jeho nezměrné píli a pečlivé práci jeho pokračovatelů v čele s Oleksandrem Drbalem a Evženem Topinkou, nezmizela tato historická památka v bezedných archivech cizích mocností. Dodnes je tak možné doložit výrazné stopy našich krajanů, které zanechali v Haliči v průběhu sedmi desítek let, až do doby přerušení činnosti spolku v r. 1939.
Česká beseda – spolek, sdružující českou kolonii ve Lvově od r. 1867, na své valné hromadě opět zvolil za svého předsedu Jaroslava Distla. Odstupujícímu Ludvíkovi Feiglovi, dlouholetému a zasloužilému členovi bylo poděkováno za jeho obětavou činnost. Spolková knihovna byla z dosavadních prostor lokálu na ul. Piaskowe 19 uložena u pánů R. a J. Hassových, kde je možné si knihy půjčovat každou středu od 16,00 do 18,00.
4.11. 1930 Gazeta Lwowska
I přes logickou polonizaci části Čechů nebo jejich pozdější splynutí s ukrajinským prostředím se daří až do dnešních dnů udržovat ostrůvky krajanských aktivit na celém území Ukrajiny. Svou roli se snaží ČB ve Lvově, která je nejstarším fungujícím spolkem svého druhu na světě, naplňovat po obnovení činnosti v r. 1990 pravidelným setkáváním, účastí svých členů na folklorních festivalech, péčí o hroby krajanů a dalšími aktivitami připomínajícími památku stovek našich předků za hranicemi vlasti. Česká beseda má dnes vlastní místnost v srdci Lvova, na adrese nám. Rynok č. 17.
Tím se symbolicky uzavřel kruh všemožných dočasných sídel spolku, neboť ze zápisu výboru ze dne 22.11. 1875 lze vyčíst, že od 15. toho měsíce byla pronajata za 10 zlatých měsíčně místnost na identické adrese i ve stejném patře!