Ignác Chambrez (Ignacy Chambrez de Ryvos) (nar. 31. července 1758 v Holešově, okr. Kroměříž – zemř. 1. prosince 1842 ve Lvově) byl kreslič, malíř a architekt, profesor na Jagellonské univerzitě a Lvovske univerzitě v oboru stavebnictví. Od r. 1812 na několik desetiletí spojil svůj život se Lvovem. Zde učil a tvořil, významně přispěl k utváření obrazu architektury starého Lvova, který je dnes tak obdivován návštěvníky města.

Ignác pocházel z Moravy, z umělecké rodiny – jeho otec Jan byl také malíř a byl prvním učitelem svého syna. Vystudoval gymnázium v Kroměříži. V roce 1775 se vydal na studijní cestu Evropou, kterou zahájil v Praze, kde pobýval u malíře J. J. Redelmayera, a přes Rakousko, Německo a Francii odešel do Paříže. Tu byl žákem českého malíře Jana Krause a přitom studoval malířství a architekturu na Královské akademii celkem 3,5 r. Poté zahájil uměleckou praxi jako malíř podobizen a působil na různých místech Francie. Na sklonku r. 1780 se stal kreslířem dvorního architekta vévody Orleánského Victora Louise. Začátkem r. 1782 opustil Paříž a přes Švýcarsko odcestoval do Itálie a odtud ke sklonku roku do Vídně.

Chambrez se naučil německy a francouzsky již krátce před vstupem na gymnázium v Kroměříži. Cestou na západ přes Prahu, Horní Rakousy a Mnichov do Paříže a Říma se z něj stal profesionální umělec a architekt. Jeho architektonické vnímání vycházelo z jeho studií na Královské akademii umění a architektury v Paříži, která byla silně ovlivněna teoretickým dílem Laugiera. Chambrez byl pro svou dobu neobvykle dobře vzdělaný v umění, architektuře i ve filosofických pracích od Vitruviuse po Winckelmanna, Lessinga a Falconeta…

Prokopovych M. Habsburg Lemberg: Architecture, Public Space, and Politics in the Galician Capital, 1772-1914

V prosinci 1783 se vrátil do Holešova, odkud však odešel do Slezska a usadil se v Těšíně. Zde se také 5.10.1784 oženil s Terezií, dcerou stavitele Josefa Drachného; působil jako malíř a architekt a od 1793 jako učitel kreslení. V roce 1803 se stal učitelem kreslení ve škole v Krakově a od r. 1807, profesorem katedry architektury na zdejší univerzitě.

Zabýval se malbou, kterou měl v mladém věku obzvláště rád. V době svého působení v Těšíně tvořil sakrální díla, namaloval rovněž mnoho portrétů. Zatímco jeho sakrální malby mají ještě zcela rokokový charakter, jeho podobizny jsou již v klasicistním duchu. Panoráma města, v době jeho opětovné výstavby po katastrofě, vzniklo v roce 1800. Získal si za to uznání současníků, na jeho šíření v podobě mědirytiny, získal Chambrez prostředky od sasko-těšínského knížete Alberta (Albrechta).

Své rané budovy navrhoval v barokním stylu s prvky klasicismu, později však zcela přešel ke klasicistnímu stylu. Mezi budovami, které vytvořil, vyniká barokní radnice v Těšíně s prvky klasicismu, postavena v roce 1800. Dnešní vzhled se liší od původního několika úpravami. Další navrženou budovou bylo katolické gymnázium v ​​Těšíně z roku 1802.

Kolem roku 1803 se přestěhoval do Krakova. V letech 1803–1807 byl učitelem kreslení v nižší (základní) škole (Szkole Normalnej) v Krakově, od roku 1807 se stal mimořádným profesorem na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity, kde vyučoval architekturu a kresbu. Během tohoto období vydal dvakrát učebnici Betrachtungen über den Character der Gebäude und die darauf anzubringenden architektischen Verzierungen (Vídeň 1807 a 1808). Zároveň byl poprvé pozván do Lvova, avšak tuto nabídku odmítl.

V roce 1810 opustil Jagellonskou univerzitu a vyučoval na škole sv. Barbory ​​v Krakově.  Nelze vyloučit, že se v té době podílel i na její výstavbě, ale pro nedostatek důkazů je obtížné rekonstruovat podrobnosti této části jeho života. V r. 1809 se vrátil do Těšína a odtud, v r. 1812, odjel do Lvova. V tomto městě bude žít až do okamžiku své smrti. Podle polských zdrojů, Chambrez opustil svou rodinu v Těšíně; avšak dva z jeho potomků, žili v pozdějších letech ve Lvově.

V hlavním městě Haliče působil Chambrez zejména jako pedagog. Zpočátku přednášel na místní univerzitě, která však v té době měla ještě status lycea. V r. 1817 stál v čele nově vytvořené katedry „vyššího inženýrství“ na Filozofické fakultě univerzity.

Navzdory svému věku (v době nástupu do funkce vedoucího katedry bylo Chambrezovi 59 let), prokázal velkou akceschopnost, často cestoval do zahraničí, aby si doplnil znalosti a staral se tak o vysokou vědeckou úroveň svých studentů a též pečlivě shromažďoval didaktické pomůcky ve své sbírce. Vzdělával celou řadu haličských architektů. Chápal povinnosti své katedry široce, přednášel nejen architekturu, ale také principy stavby silnic a mostů a vytvářel vědecké základy pro výuku na Lvovské polytechnice, ​​založené v pozdějších letech. Přednášel mimo jiné na základě vlastního studia a odborných prací v oblasti technických věd autorů da Vignoly, Milizii a Šemrleho. Nicméně, Chambrezova snaha o získání hodnosti řádného profesora v roce 1818, nebyla úspěšná.

Po celý život udržoval kontakt s moravskými umělci, buditeli a historiky (T. Fryčajem, J. H. A. Gallašem, J. Fialou, J. P. Cerronim). Jeho veduty mají věcně dokumentární ráz, figurální stafáž jim však dodává idylický půvab. Významný je jeho přínos především v literární oblasti. Psal i technologické příručky, nejvýznamnější je však jeho umělecký cestopis Odkaz moravského umělce k poučení jeho synů.

Během své pedagogické praxe publikoval řadu knih, zejména učebnic pro studenty, např.: Versuch eines architektonischen Katechismus (1821)a Kurzer und fassl. Anweis zum Selbstunterricht für Landmaurermeister (Brno 1822). Byl dopisujícím členem Vědecké společnosti Krakovské univerzity a též Moravskoslezské zemědělské společnosti.

Chambrezův nejcennější příspěvek byl v jeho přístupu k architektonické kritice, která jej představila jako přesvědčeného neoklasicistu: „všechny starověky stimulují představivost“…

Prokopovych M. Habsburg Lemberg: Architecture, Public Space, and Politics in the Galician Capital, 1772-1914

Jako teoretik a praktik architektury byl Chambrez velmi pozorný k zachovávání místních národních tradic. Ve Lvově pokračoval ve své architektonické kariéře a stal se autorem rekonstrukce budovy Lvovské univerzity, která probíhala v letech 1826–1828. Během revoluce roku 1848 a rakouského ostřelování města, však byla tato budova zničena.

Stará budova paláce Potockých ve Lvově, rozebraná na počátku 60. let 19. století, byla navržena a postavena Chambrezem. Vzhled paláce je znám z dochovaného projektu z roku 1822.

• 

• 

• 

• 

Kromě těchto projektů, připisují místní architektoničtí historici Chambrezovi rovněž autorství u několika dalších budov. Podle prof. Jurije Biryulyova byl dům Józefa Kilana na ul. Zelené 25-27 ve Lvově, postaven v roce 1828 dle Chambrezova projektu. Dalším pravděpodobným projektem I. Chambreze je podle téhož prof. Biryulyova i dům na ul. Kniazia Romana 24 ve Lvově, postavený v letech 1829–1830.

Ve dvacátých letech 19. století, během vědecké činnosti na univerzitě ve Lvově, Ignacy Chambrez de Ryvos onemocněl. V roce 1834 odešel do důchodu. Lvoská univerzita mu za svou mnohaletou práci nabídla zlatou medaili.

Ignác Chambrez zemřel ve Lvově 1. prosince 1842 v úctyhodném věku osmdesáti čtyř let (řada polských autorů chybně uvádí rok smrti 1835).

Podle polských zdrojů, po celý Chambrezův pobyt ve Lvově zůstavala jeho rodina v Těšíně. Existují však informace, že jeho syn Leopold žil ve Lvově v roce 1844. Další jméno, Emanuel Chambrez de los Rivos (očividně další potomek I. Chambreze), se objeví v novinách Dziennik Polski v r. 1877, 35 let po smrti zapomenutého holešovského génia, kde se uvádí jeho zatčení a trestní obvinění za urážku Magistrátu města Lvov.

Architektonické dílo:

• Projekt radnice, 1800, Těšín (Polsko);
• projekt katolického gymnázia, 1802, Těšín (Polsko);
• přestavba univerzitních budov Lvovské univerzity, 1826-1828, Lvov (Ukrajina);
• palác Potockých ve Lvově, rozebraný na počátku 1860. let. Vzhled paláce je znám z dochovaného projektu z r. 1822 , Lvov (Ukrajina);
• rekonstrukce arzenálu Sieniawskich na knihovnu, cca. 1830-1840, Lvov (Ukrajina).

Pravděpodobně:

• Dům Józefa Kilana, postavený v roce 1828 na ul. Zelené 25-27 ve Lvově;
• Obytný dům na ul. Kniazia Romana 24 ve Lvově, postavený v letech 1829–1830.

Malířské práce:

• Portrét faráře J. Beyera, 1802, fara Bartošovice;
• Portrét faráře Ondřeje Paulini, ev. fara Bystřice nad Odrou;
• Nanebevzetí Panny Marie, 1799, filiální kostel Jindřichov u Hranic;
• Sv. Karel Boromejský, farní kostel Ropice;
• Předání klíčů Petrovi, Portrét P. Fr. Kuhna, 1790, farní kostel Sv. Maří Magdaleny Těšín (Polsko);
• Pohled na Těšín, 1800, Pohled na náměstí v Těšíně, 1802, muzeum Těšín (Polsko);
• Všichni svatí, farní kostel Třinec (obraz pochází z kostela v Koňské)

Dle literatury namaloval dále obrazy sv. Anny, sv. Mikuláše pro farní kostel v Malenovicích u Napajedel, obrazy sv. Jakuba, sv. Petra a Krista pro farní kostel v Nikolčicích, obraz sv. Jakuba pro farní kostel v Tečovicích u Napajedel.

• 

• 

• 

Nezvěstné obrazy:

• Sv. Maří Magdalena, farní kostel Těšín (Polsko);
• sv. Vincenc Ferrarský, farní kostel Ropice (okr. Karviná);
• tři obrazy, farní kostel Vendryně (okr. Frýdek-Místek);
• sv. František z Pauli, farní kostel Jablunkov (okr. Frýdek-Místek).

© 2020 Vitalii Markovych

Zdroje: https://www.tesin.cz/?kdo-je-kdo=ignac-chambrez, https://photo-lviv.in.ua/cheskyj-budivnychyj-avstrijskoho-lvova/, https://lia.lvivcenter.org/uk/storymaps/university-1784-1918/, Prokopovych M. Habsburg Lemberg: Architecture, Public Space, and Politics in the Galician Capital, 1772-1914