Důležitý bod v kariéře architekta
Halič se zúčastnila světového veletrhu ve Vídni v roce 1873 jako samostatná země Rakouské monarchie. To vedlo k následné organizaci dvou vlastních zemědělsko-průmyslových výstav, jedné ve Lvově (1877) a druhé v Krakově (1887). Logickým vyústěním pak byla Všeobecná zemská výstava v roce 1894, která byla v lecčems inspirována Jubilejní zemskou výstavou, uskutečněnou v r. 1891 v Praze. Na konci června 1892 se ve Lvově konalo shromáždění, do kterého byli přizváni zástupci všech krajů, profesních organizací a podniků. Právě na tomto zasedání se rozhodlo o uspořádání zemské výstavy ve městě, s odhadem nákladů 600 tis. zlatých. Veřejné prohlášení vydané výkonným výborem výstavy tvrdilo, že tato akce bude přínosem pro celé království a prokáže pokrokovost ve všech oblastech života dosud nenápadné korunní země.
Příprava výstavy byla vedena pod záštitou císaře Františka Josefa I. a její otevření bylo načasováno tak, aby se shodovalo s oslavou 100. výročí Kościuszkova povstání v roce 1794. Vedoucím organizačního výboru byl pověřen kníže Adam Sapieha, generálním ředitelem byl zvolen dr. Zdzisław Marchwicki, poslanec zemského sněmu a zástupce starosty Lvova. Součástí výkonného výboru výstavy byli také oba starostové dvou největších měst koruny, Edmund Mochnacki ze Lvova a Józef Friedlein z Krakova. Od začátku roku 1893 řídili veškeré stavební práce místní architekti Julian Zachariewicz a Franciszek Skowron.
V témže roce udělila městská rada po zdlouhavých jednáních koncesi firmě Siemens & Halske na stavbu a provozování městské elektrické dráhy ve Lvově, první svého druhu v této části Evropy (v Praze od léta r. 1891/v Krakově 1901). První tramvajová linka byla v provozu od června 1894 a vedla z hlavního vlakového nádraží centrem města do místa konání výstavy. Pro pohodlí návštěvníků byla instalována i speciálně zkonstruovaná lanovka, která spojila etnografický prostor výstavy s hlavní tepnou pro pěší. V blízkosti Stryjského (Kilinskiego) parku bylo na ploše 50 ha, během následujících měsíců, postaveno celkem 100 objektů, které byly rozděleny do 34 tematických okruhů. Výstava byla slavnostně otevřena 5. června 1894 za přítomnosti arcivévody Karla Ludvíka a během čtyř a půl měsíce ji navštívil 1 milion 150 tisíc návštěvníků, vč. samotného císaře Františka Josefa I. Mezi obdivované objekty patřila i světelná fontána, dodaná firmou Ing. Františka Křižíka z Prahy a ozdobená sochami Leonarda Marconiho, profesora umění na Lvovské polytechnice. Křižíkova firma, pod vedením Ing. Janďourka, zajistila i elektrické osvětlení areálu výstaviště. Vlastní pavilon měla také firma Ant. Reissenzahn z Prahy.
Mezi vystavující patřily i další desítky českých firem, zejména továrny na různé stroje a zařízení. Od těch slavných (např. F. Ringhoffer, A. Kunz) až po drobné výrobce školních pomůcek či nářadí na výrobu umělých květin. Podstatné části z nich byl pomocníkem a zástupcem kronikář místní České besedy, Ludvík Feigl. Lvovské krajany pak na výstavě reprezentovaly firmy F. Staffa, bratří Včeláků, J. Daška, Kafkova výrobna klobouků, obchodníci Hamel a Feigl a továrna na kachle pana Kubína. Početné oficiální delegace měly rovněž české zastoupení, když do Lvova přicestoval hrabě Evžen Czernin a jeho kolegové z obou sněmoven rakouského parlamentu.
Výstava představila výsledky z různých oborů vědy, umění, technologie, ekonomiky a průmyslu v Haliči, která byla dosud považována za ekonomicky nejzaostalejší část rakouských zemí. Zejména však umožnila demonstrovat vlastenecké pocity Poláků, a to rozličnými kulturními představeními a uměleckými prezentacemi. Padl zde také první fotbalový gól v historii polské kopané. V té době bylo Karlu Boublíkovi pouhých 25 let, dosud nebyl úředně způsobilý pro samostatnou stavební činnost, ale jako zaměstnanec magistrátu dostal pokyn navrhnout a postavit některé pavilony, včetně největšího objektu výstavy.
Průmyslový palác (č. 10)
Projekt navrhnul F. Skowron, podrobněji jej dále zpracoval KB, který rovněž vedl i jeho výstavbu, zajišťovanou tesařskou společností J. Gryglaszewského a Z. Krykiewicze. Byla to nádherná, bohatě zdobená budova o rozloze 5985 m2, téměř stejně rozlehlá jako krakovská Sukiennica. Pozoruhodná byla dřevěná konstrukce velké novobarokní kupole (s výškou 32 m nejvyšší stavba výstavy). Fasádní vitráže s obrázky polských králů vytvořila společnost Tiroler Glasmalerei z Innsbrucku. Do tympanonu byl umístěn velký historicko – alegorický panel autora Tadeusza Popiela. Polychromní zdobení fasády a interiéru vytvořila malířská společnost bratří Flecků podle skic Juliana Zachariewicze. Pro výzdobu stěn byly použity stylizované motivy huculské keramiky (Pokucki – Bachmiński styl). Pavilon umělecky a atraktivně prezentoval veškeré bohatství domácí průmyslové výroby, od tesařství, sochařství, čalounictví a hrnčířství, přes sklo a porcelán, textilie, oděvy, umělé květiny, až po výrobu papíru a modely velkých konstrukcí.
Lvovský městský pavilon (č.90)
Podle skic architekta a dlouholetého šéfa lvovského stavebního úřadu, Juliusza Hochbergera, projektoval K. Boublík stavbu, kterou realizovala tesařská firma H. Müllera. Pavilon byl postaven jako vila v německém renesančním stylu. Přední fasáda se vyznačovala bohatě vyřezávanými ozdobami a působivou tesařskou prací. Po výstavě byl pavilon přemístěn poblíž Kilinského pomníku ve Stryjském parku a byla zde otevřena restaurace.
Koncertní sál (č.23)
Navrhl F. Skowron a dopracoval K. Boublík. Vnější fasáda haly byla provedena technikou hrázděného zdiva. Stěny a strop v interiéru byly malovány bratry Fleckovými na základě Boublíkova návrhu, sál byl vybaven též diváckými galeriemi.
Pavilon ženské práce (č.59)
Dřevěnou budovu o rozloze 355 m2 navrhl architekt Franciszek Skowron, jehož projekt dokončil Karel Boublík s tesařskou firmou J. Sladka. Expozice představila roli a význam žen ve společenském životě Haliče.
Triumfální brána
Dřevěná konstrukce s bohatým zdobením a sádrovými bustami Marconiho žáka Antoni Popiela byla postavena na Horodotské ulici (dříve Grodecká ul.), pod dozorem Karla Boublíka. Dočasná slavobrána byla postavena na počest návštěvy císaře Františka Josefa I. ve Lvově. Byla vyrobena již o dva roky dříve pro plánovanou návštěvu monarchy, avšak ta byla z důvodu tehdejšího řádění cholery ve městě, zrušena. KB se dále podílel na výstavbě Pavilonu hygieny a balneologie (č.21) a objektu Vídeňské restaurace, pokryté plechovou střechou (č.84). Z konce téhož roku existuje záznam městského úřadu ve Lvově o vyplacení mimořádné odměny KB za odvedenou práci.
Zdroj: https://jbc.bj.uj.edu.pl/dlibra, https://www.lvivcenter.org/pl/