Prolog k historii
Kolinecko, stejně jako většina Pošumaví, bylo osídlováno o něco později, než jiné lokality v českých zemích, neboť kraj to byl bažinatý, zhusta zalesněný a klimaticky nevhodný pro zemědělství. Až do r. 1945 se jednalo o česko -německé národnostní prostředí. Dle textu v publikaci Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze království Českého z r. 1893 je Kolinec (původně Kolín menší) položen jihozápadně od Nalžov a jižně od Planice, na dohled zalesněným vrchům Widhostu (Vidhošť 759 m).
Původně byl v majetku pánů z Velhartic a dalšími majetkovými změnami byl spojen se sousedními obcemi Tedražice, Mokrosuky a Lešišovem. Ke vzniku Kolince a jeho dalšímu středověkému rozvoji přispělo nejspíše nalezení zlata v místní řece Ostružná (též Pstružná) ve 13. století. Později bylo zlato nahrazeno těžbou žuly a jejím zpracováním. Změny pánů, kteří vlastnili okolí obce, později městečka s dominantou zámku, příliš nezlepšily chudobný život jeho obyvatel ani v následujících stoletích.
Od roku 1838 je Kolinec, společně s Nalžovem, v majetku šlechtického rodu hraběte Ludvíka Taaffeho, původem z Irska. Ke změnám podmínek ve městě dochází až ve druhé polovině 19. stol., kdy vzniká poštovní úřad (1867) a také zřízením železničního spojení Horažďovic s Domažlicemi, vedoucího přes Kolinec, kde byla postavena i samostatná nádražní budova (1888) s odpočívárnou pro dědice panství, Dr. Eduarda Taaffeho. Administrativní zápisy v němčině byly v místní škole nahrazeny češtinou roku 1847. Většina obyvatel (z cca 4300/r. 1869, vč. přilehlých obcí a osad) pracovala v zemědělství, lesnictví, při chovu a lovu ryb a v lehkém průmyslu. V katastru obce existoval též pivovar, vinopalna, cihelna, papírna i škrobárna. V Kolinci žila ve druhé polovině 19. století vlivná židovská komunita a také rodina Boublíkova.
Zdroj: https://www.kolinec.eu/, https://kramerius5.nkp.cz