Co Čech, to haličský muzikant
Ludvík Marek (Ludwik, Louis) – 1837 Ternopil – 18.01. 1893 Lvov, klavírní virtuóz, hudební pedagog, zakladatel a majitel první lvovské soukromé hudební školy a prosperující prodejny hudebních nástrojů.
Marek patří do početné skupiny nejen vojenských muzikantů, kteří svůj nový domov našli na východ od tehdejších hranic Českého království. Narodil se do krajanské rodiny Jana Marka, učitele hudby na ternopilském gymnáziu a také objevitele synova talentu. Jeho pedagogická péče umožnila Ludvíkovi poprvé veřejně vystoupit ve Lvově v době, kdy mu bylo pouhých 10 let. Ve 13-ti letech již hrál v doprovodu symfonického orchestru. Mladý Ludvík pokračoval ve studiu u zdejšího vynikajícího mistra, Karola Mikuliho, jednoho z nejlepších žáků a propagátorů díla F. Chopina, který prý studoval skladbu u našeho Antonína Rejchy.
Záhy se dospívající Marek vydává na studijní cestu a koncertní vystoupení do Ruska, Polska, Maďarska a Rumunska. Po jeho návratu v roce 1854 byl uspořádán koncert, který organizoval lvovský Haličský hudební spolek. Nejdéle sloužícím ředitelem této prestižní instituce, předchůdkyně dnešní Státní lvovské konzervatoře Mykoly Lysenka byl právě profesor Mikuli. V následujícím období se talentovaný mladík stane oblíbeným a pravidelným hostem seancí, které pořádali hudbymilovní lvovští měšťané.
Za zlom v uměleckém životě Ludvíka Marka lze jednoznačně považovat období roku 1872, kdy ve Výmaru studoval u slavného Ference Liszta. Střet s temperamentem a dramatičností jeho tvorby, ostře kontrastoval s poetikou a křehkostí, kterou Marek vnímal v klavírních dílech svého dosavadního polského vzoru. Kromě výuky u Liszta se zde mladý Ludvík spřátelil s dirigentem Hansem von Bülowem, který jej zasvětil do tajemství díla L. van Beethovena. Profesionální formování jeho talentu bylo zakončeno úspěšným koncertním turné v Německu a Rakousku (1872-1873).
Do Lvova se Marek vrací již jako přesvědčený propagátor Liszta, čímž se dostává do konfliktu s místními příznivci Chopina, v čele s jeho prvním učitelem Mikulim. Proto se Lvov může ,,pochlubit,, vlastní konfrontací hudebních a tvůrčích pozic, podobnou konfliktům příznivců a odpůrců estetických principů R. Wagnera a J. Brahmse v Německu nebo Ch. V. Glucka a N. Picciniho ve Francii.
Progresivní hudebník dále rozvíjí své mnohostranné aktivity. V roce 1870 získal koncesi k provozu soukromé hudební školy. Kromě výuky hry na klavír, poskytovala vzdělání také zájemcům o zpěv a herecké dovednosti. Významný podíl na kvalitě výuky měla nejen řada přizvaných virtuosů (např. pozdější ředitel školy Theodor Pollak), ale i Markova česká manželka Marie a jejich dcera Ludvika. Marek pokračuje v koncertních turné po evropských městech a své rozsáhlé kontakty využívá v hudebním spolku Harmonia, který založil v roce 1875. Ten, kromě organizování koncertů vážné hudby, se často za účasti předních evropských sólistů, zabýval i profesionální hudební průpravou dětí z nejchudších rodin a sirotků. Spolek měl také dechovou sekci (28–42 osob), která se pravidelně účastnila různých městských oslav na náměstích či v parcích. Ročně uspořádali až 200 koncertů. Je známo, že Markův spolek uváděl také pravidelné tematické koncerty, věnované výročím různých evropských osobností vážné hudby. Například v roce 1877 uspořádal, společně s konkurenčním Haličským hudebním spolkem, koncert na počest L. van Beethovena. Marek tak spojuje své pedagogické, tvůrčí a organizační schopnosti ku prospěchu obyvatel Lvova. Jeho dům se stává opravdovým centrem hudební kultury tehdejšího královského města.
Kromě toho nelze opomenout ani prosperující rodinný obchod s hudebními nástroji (nám. Rynok č. 9). Marek byl prodejcem a pronajímatelem klavírů, zástupcem evropských značek, např. C. Bechstein, Bösendorfer a Heitzmann ve východní Haliči (další prodejnu a sklad měl v ul. Koperníka č. 3 a ul. Sv. Ducha).
Jako většina pianistů své doby si L. Marek vyzkoušel i kompozici, zejména pro tento nástroj. Jeho práce byly publikovány ve Lvově, Londýně, Berlíně, Hamburku, Lipsku, Vídni a Paříži a jsou dodnes uloženy v knihovnách evropských vzdělávacích institucí a v soukromých sbírkách. Pedagogická práce Ludvíka Marka zahrnuje řadu doporučení, která ovlivňovala výuku techniky hry na klavír ještě v meziválečném období.
Ludvík Marek přežil svého otce jen o dva roky, když počátkem roku 1893 umírá ve věku 57 let na selhání srdce. Pohřební obřad v kostele kláštera Bernardinů (dnes Řeckokatolický kostel svatého Ondřeje) se přesunul na Lyčakivský hřbitov. Za aktivní účasti členů spolku „Harmonia“ bylo poslední rozloučení s respektovanou lvovskou osobností významnou veřejnou akcí.
Po druhé světové válce bylo jeho jméno zcela zapomenuto, zmizelo z hudebních dějin stejně tak, jako místo posledního odpočinku. Jen skromný záznam v knize pochovaných, přivedl místní nadšence k objevu jeho hrobu.
Díky úsilí místních sympatizantů, České besedy i podpoře Generálního konzulátu ČR ve Lvově se v r. 2018 podařilo zrekonstruovat původní hrob Ludvíka Marka, umělce s českou krví, který propojil svůj talent s evropskou hudební historií.
Na zasloužené místo v dějinách vážné hudby, však čeká dodnes.
Dílo:
Více než 100 děl, včetně:
- Gavota – věnováno kněžně Windischgrätzové
- Grande Valse brillante, Op. 4
- Mazurky op. 7 – věnováno kněžně Marcelině Czartoryské
- Legenda o králi Boleslavovi Smělém a sv. Stanislavovi, op. 18 – věnováno Sofii Menter
- Impromtu op. 11 – věnováno Claře Schumann
Zdroje: Гавалюк Р. Людвік Марек – музикант між двома полюсами, Гавалюк Р. На Личакові віднайшли могилу Людвіка Марека, Українська музична енциклопедія. Т. 3, https://uk.wikipedia.org/wiki/Людвік_Марек, http://www.encyklopediateatru.pl/osoby/55375/ludwika-marek, Biblioteka Jagiellońska, Wojewódzka i Miejska Biblioteka Publiczna w Rzeszowie